K sobě


V cestě k sobě je ukrytá základní skutečnost o naší realitě.

    Při cestě k sobě používáme stejný slovní tvar zájmena jako u množného čísla (nám, sobě). Je to krásný výraz. Osobně v něm vidím přítomnou podstatu dějové skutečnosti, paradox jež tvoří naši realitu, lásku a spojení, i zákon nad kterým nemáme moc.
   My, jako jedinci, jsme složeni z mnoha komponentů, aspektů, sil, vrstev, vyhodnocovacích systémů, buněk, částí… a v nano-mikrokosmickém světě je naše tělo hologramem, což znamená, že každá částečka našeho organismu v sobě nese dokonalý obraz ocelku. Chápej to tak, že každá částečka je schopna znovu obnovit celek v plné jeho původní podobě, což znamená, že je schopna jej i zcela regenerovat, opravit, upgradovat!
    Takže vydat se za sebou - k sobě, je cesta setkání se s mnoha živými osobitými částmi nás a ať už se za sebou vydáme spojením se s jakýkoliv aspektem (s tím co nás teď ovládá, dráždí, láká, přitahuje, baví, nebo třeba velmi bolí), jdeme k sobě “správně”.
To podstatné je spojení, naše spojení se, oddání se, důvěra v daný aspekt, se kterým rezonujeme. Spojení se s živým elementem, jež obsahuje všechny informace o celku.
Tato filozofie nás nerozděluje, naopak, jejím výsledek je integrita.

     Každá část v nás i kolem nás je nekonečně spojená s celkem.
Takže vždy jdeme k sobě.
Sleduji tuto linii se stejnou zálibou, jako třpyt slunce v ranní rose, stále objevuji její všudypřítomnost a nádheru.

 

ZPĚT DO KAVÁRNY